Ve čtvrtek 12. září nás nečekalo vyučování ve škole, ale přímou autobusovou linkou jsme odjeli do nedalekých Čučic, kde nás v místní faře čekal dvoudenní adaptační program.  Někteří žáci se znají již z páté třídy, ale v tomto školním roce se k nám přidali žáci z Ketkovic i z Neslovic, a tak jsme  díky programu SVČ navázali nová přátelství a příjemně se naladili na nový školní rok.

Po vybalení si žáci zahráli seznamovací hry, při kterých jsme se hodně nasmáli.  A pak se střídala hra za hrou. Po výborném obědě (byly boloňské špagety) a po odpočinku jsme se prošli až k řece Oslavce, kde jsme hráli různé hry na postřeh a také velmi oblíbené živé pexeso. Po návratu na faru byli žáci rozděleni do dvou skupin a čekaly je zdánlivě lehké úkoly. Obě skupiny se v obou činnostech vystřídaly. Nejprve museli všichni jako skupina přejít minové pole a druhým úkolem bylo kolem stromu uvázat lanem mašličku. Podmínkou bylo, že se všichni museli lana držet a tohoto místa se nepustit. Ve výsledku nešlo ani tak o splnění úkolu, ale především o domluvu a umění si vzájemně naslouchat.

Po večeři jsme se ještě vydali na místní fotbalové hřiště a přilehlého lesa, ve kterém se žáci velmi úspěšně zhostili stezky odvahy. K jejich odvaze jim na nebi svítil měsíc jako kolo od vozu.

Druhý den jsme si nejprve zkusili, jak se navzájem známe. Pak si vyzkoušeli úplně jednoduchou hru, co se týče vysvětlení pravidel – všichni seděli v kruhu tak, aby na sebe viděli. Uprostřed na zemi byla hromada kostiček. Každý si měl vzít jednu kostku. Žáci se ale nesměli mezi sebou vzájemně domlouvat, nesměli si nic ukazovat a nesmělo se zvednout víc žáků naráz. První pokus byl takový zkušební, sloužil spíše k pochopení pravidel. A světe div se,  povedlo se nám to hned na druhý pokus!  A protože první pokus byl jen zkušební, vlastně jsme to zvládli hned na poprvé! I Simona Chabinová, která nás celým programem vedla, žáky VELMI POCHVÁLILA! A pak už se nachýlil čas obědu, balení a návratu zpět do Ivančic.

I já se k připojuji ke chvále všech, byli jste skvělí, líbil se mi váš zápal ho her, nic jste neodsuzovali, všechny hry jste hráli s nadšením. Také vás moc chválím za respektování předem daných pravidel.  Díky!

Třídní učitelka: L. Moresová

A vaše názory?

„Na adapťáku se mi moc líbilo. Líbila se mi aktivita Zachraňte kuře!, sice se našemu týmu kuře nepovedlo zachránit, ale i tak to byla sranda.“ Mája
„Byla jsem ráda, že jsme měli Simču! Moc se mi to líbilo u řeky.“ Áda
„Hry byl super, jen mě mrzelo, že jsme toho druhý den moc nestihli a jeli jsme domů.“
„Líbilo se mi vše, ale nejvíc stezka odvahy.“ Nicol
„Líbil se mi fotbal, těžké bylo minové pole.“

A jak to bude s adapťákem příští rok?

Jeden žák nechce jet vůbec, jeden žák by chtěl jít na jeden den do SVČ, osm by jich chtělo dva dny docházet do SVČ, ale osmnáct jich chce jet na dvoudenní akci. Takže příští rok vyrazíme opět za zážitky! Závěrem moc děkuji za celou třídu Simči, Markovi i Svělaně s Aničkou.