Byl to sotva týden, co jsme se poznali ve škole, ale v lavicích to přece jen není ono. Proto jsme společně vyrazili za zážitky na adaptační pobyt.

Ráno 9. září začaly naše dva dny dohromady. Po krátkém zabydlení v SVČ jsme s Ondrou a Markétou začali seznamovací kolečko. Hra nás zaujala, vyžadovala soustředění, pamatováka, a navíc znalost českého jazyka. Nestačilo představit se jménem, bylo totiž zapotřebí přimyslet ke jménu typické přídavného jméno a vše si zapamatovat  a zopakovat. Kdo byl pozorný, perlil, někomu jsme trochu napověděli, a celá hra se báječně vydařila. Víte, že máme mezi sebou temperamentní Terku, googlující Gábinu, sportovního Standu, aktivní Adrianu, kamarádskou Káju, katastrofického Kryštofa a třeba domečkového Dominika? A je nás mnohem víc, jen se sem všechna jména nevejdou.

Tak a už se všichni známe a dopolední aktivity mohou pokračovat. Na hřišti jsme v pohybu zjišťovali mnoho informací, které nás spojují. Po obědě jsme vyrazili ven, zahráli jsme si třeba „HORKOU BRAMBORU“, našli pár krásných bedlí  a na závěr jsme si odhadli, jak jsme na tom se štěstím. Nevěřili byste, jak nám to vyšlo. Prostě jsme při hře „BOMBA“ měli štěstí a doufáme, že se nás bude držet pořád. Po návratu jsme si dali svačinku a už na nás čekal další úkol. Vymyslet, jak dostat vejce bezpečně na zem, aniž by se při hodu ze dvou metrů rozbilo a přitom se dotklo země. To byl oříšek, týmy se však do toho pustily s vervou a vymyslely různé „létající stroje“, které měly úkol splnit. A podařilo se, podívejte se na fotky, kde máme pokusy zachyceny. Ani jsme se nenadáli a byl tu večer. S tmou přišla „BOJOVKA“ – hra, při které jsme vydali mnoho energie, opět jsme museli správně myslet, spolupracovat a dobře si pamatovat. Sice jsme kapku hlučnější, ale pokud dostaneme úkol, zabereme a snažíme se ho splnit. Ale je to přece jen únavné, proto jsme na závěr dne zvolili relaxaci, natáhli jsme se v sále a zhlédli film Zlatý kompas.

Večerka se nám trochu protáhla, ne všichni umí usnout na povel, a také kamarádi nemohli nevyužít příležitosti povídat si dlouho do noci. Trvalo to, ale nakonec všichni usnuli a spali až do rána. Probudilo nás sluníčko, a tak jsme si dopoledne užili opět venku. Týmové hry nás zcela pohltily, šlo o čas, o zručnost, spolupráci, soustředěnost i koordinaci. To pro nás nebyl problém. Na závěr jsme dali hlavy dohromady a stvořili společně pravidla, kterými se budeme řídit ve škole. Sami jsme si je navrhli a věřím, že je budeme společně dodržovat.

Žáci 6. tř. a R. Blažková