Je 8. prosinec, stojíme před Besedním domem, nikdo nezaspal, nikdo nic nezapomněl, vše klape. Jsme připraveni na tradiční výlet do hlavního města Rakouska, Vídně.

V Bububusu posedíme dvě hodinky a už vyskakujeme před zahradami Belvederu. Prohlížíme si tento barokní zámek zvenčí, je obklopen vánoční vesničkou plnou krámků s tradičními pochoutkami a výrobky. Pro nás je to dnes první taková zastávka. Procházíme také krásné zahrady, kterými se posuneme na Schwarzenbergplatz. Vidíme sochu, Schwarzenberský palác a někteří z paměti vydolujeme spojitost s Českou republikou. Pokračujeme přes Karlsplatz, kde se zastavujeme u jednoho z mála dochovaných secesních vstupů do metra. V dáli nás stylově vítá výstavní síň Secese s pozlacenou kupolí. Kolem budovy Státní opery a hotelu Sacher pokračujeme proslulou nákupní třídou Kärntner Strasse. Ta nás dovede ke katedrále sv. Štěpána. Ti z nás, kteří se jdou podívat dovnitř, se dočkají nečekaného ojedinělého zážitku. Mši zde u příležitosti státního svátku Neposkvrněného početí Panny Marie slouží samotný rakouský kardinál. Katedrála je obklopena další z vídeňských vánočních „vesniček“. Horké nápoje, dobroty, krásné vánoční dekorace, pohoda.

Odtud je už jen pár kroků k prvním budovám rozlehlého areálu Hofburgu. Ukážeme si, ve kterém křídle sídlí rakouský prezident, a pokračujeme k budově radnice. Děti se už zdají lehce unavené a tak až na výjimky přestávají vnímat zajímavosti o Vídni, které jim průběžně podáváme. Zde se však nachází největší vánoční trh ve Vídni, který všechny probere. Děti se vrhají nadšeně mezi stánky. Právě sem se totiž každý rok těší nejvíc. Opět zde voní dobrůtky, kouří se z vánočního punče a horké čokolády. Každý si nachází své, někdo pozoruje kluziště vinoucí se parkem a přemýšlí o pravé zimě. Od radnice pokračujeme kolem budovy Rakouského parlamentu, postupně se propracováváme na Maria – Theresien Platz. Je to parkový prostor mezi Přírodovědeckým a Uměleckohistorickým muzeem, kde je vybudována další vánoční vesnička, pro nás letos ta poslední.

Když po chvíli nasedáme příjemně naladěni zpět do autobusu, povídáme si o tom, co se nám líbilo nejvíc a ukazujeme si drobné dárečky, které jsme nakoupili svým blízkým. Únava nás opouští, po dvou hodinách svižné jízdy jsme zpět v Ivančicích. Děkujeme panu řidiči Hrabovskému za profesionální bezchybnou jízdu.

Výlet byl pohodový a velkou zásluhu na tom mají samy děti. Nikdo neporušoval pravidla, na kterých jsme se domluvili, nikdo nechodil pozdě, každý pozorně sledoval, kudy jdeme, kde zahýbáme, kde se zastavujeme. Ve městě velikosti Vídně to není jednoduché, přesto to všichni zvládli. To, že jsme byli někdy hlučnější, se dá připisovat nadšení z výletu. Malí výletníci, byli jste skvělí a Vám i Vašim kamarádům, kteří letos zůstali doma, přejeme, ať atmosféra, kterou jsme společně prožili, trvá celý prosinec.

L. Psotová