Pátek 11. 12. znamenal pro žáky osmých a devátých ročníků příjemnou, kulturní změnu. Přes vánočně vyzdobené Brno jsme se vydali nejprve k nejnovějšímu kontroverznímu počinu, k soše Jošta na Moravském náměstí. Odtud už jsme mířili na divadelní představení, které si v moderním přístupu s již zmíněnou sochou příliš nezadá. U děl Virginii Woolfové to není žádné překvapení. Nás čekal Orlando v podání divadelního spolku Nikatheatre. A jaké to bylo? 

„Anglické divadlo se mi velmi líbilo. Děj jsem pochopil a až na pár slovíček jsem všemu rozuměl. Herci měli děj hezky naučený a bez obtíží jej zahráli.“ 

Martin Knotek

„Rozuměl jsem skoro všemu, divadlo se mi líbilo.“

Matěj Řezáč

„Na tom divadle se mi líbilo, jak tam tancovali a jak mluvili plynule anglicky.“

Petr Řezáč

„ Líbilo se mi to moc, většině jsem rozuměl.“

Zdeněk Toman

„Představení se mi líbilo moc, hercům bylo dobře rozumět a měli pěknou výslovnost.“

Klára Eiblová

„Představení bylo velmi pěkné. Dalo se tomu dobře porozumět.“

Stáňa Jelínková

„Divadlo se mi líbilo, hercům se dalo dobře rozumět. Moc mě zaujal děj příběhu.“

Sabina Eiblová

„Anglické divadlo se mi moc líbilo, skvěle jsem rozuměla. Mluvili pomalu a plynně. Bylo to moc pěkné.“

Sabina Nešpůrková

Reakce dětí se naprosto shodují. Vypovídá to nejen o kvalitě divadla, ale myslím, že do jisté míry i o kvalitě žáků. Kdo by si před pár lety, když s angličtinou začínali, pomyslel, že za pár let bude pro všechny přirozené sledovat v tomto jazyce divadelní kus! Máme z Vás radost!

Lenka Psotová, Lenka Moresová za přispění žáků 9. A