od 7. do 14. června

Na neděli 7. června jsme se velmi těšili, protože to byl den našeho vytouženého odjezdu. Sraz jsme měli kolem 11.45 na autobusovém nádraží. Už tam na nás čekal velký a nový autobus. Petra Krejčí nám řekla číslo našeho sedadla, usadili jsme se, rozloučili se s rodiči a konečně se vydali na dlouhou cestu do Anglie. Jeli jsme přes Německo, Belgii a Francii. Brzy ráno jsme přijeli do francouzského města Calais, kde jsme se nalodili na trajekt. V trajektu to bylo úžasné, plno obchůdků, restaurací i gauče na posezení. Ale taky samozřejmě nádherný výhled na moře.

V pondělí kolem 10. hodiny jsme dorazili do prvního cíle naší cesty – anglického města Brighton. Všichni jsme byli utahaní, protože jsme jeli skoro 24 hodin v autobusu, ale museli jsme být v Brightonu devět hodin, protože řidiči měli povinnou přestávku. V Brightonu jsme navštívili orientálně vypadající palác Royal Pavillion. U vchodu jsme dostali na krk něco jako mobil, ze kterého jsme poslouchali v angličtině všechny informace. Bohužel jsme tam nesměli fotit, ale i tak to bylo nádherné. Po prohlídce jsme navštívili město a šli na Brighton Pier – molo plné všelijakých atrakcí. Až nás to přestalo bavit, šli jsme na pláž. I když byla kamenitá, někteří jsme tam usnuli. Večer jsme přejeli do našeho přechodného bydliště – městečka Eastbourne. U školy jsme si vyndali zavazadla a čekali jsme, až si pro nás přijedou naši „hostitelští rodiče“. Někteří čekali déle, ale naše maminka pro nás přijela asi za 5 minut. Hned na první pohled se nám líbila. Ostatní členové rodiny byli taky super a jídlo bylo dobré. Najedli jsme se, chvilku si povídali a šli jsme spát, protože jsme byli velmi unavení.

                                                                                                              Lucie Rogožanová

V úterý ráno nás naši náhradní rodiče přivezli do školy a ukázali nám cestu, kterou se večer budeme sami vracet domů. Ve škole jsme byli rozděleni do tří skupin podle výsledků testu, který jsme napsali už v České republice. Já jsem byla ve druhé skupině. Nejdříve jsme se seznámili tak, že jsme řekli naše jména, věk, bydliště a naše koníčky. Aby si nás naše paní učitelka Jasmine zapamatovala, napsali jsme své křestní jméno na papír, který jsme měli na lavici. Střídaly se u nás dvě paní učitelky Jasmine a Angela. Obě byly velice hodné, a když jsme náhodou nerozuměli, tak se nám to snažili vysvětlit. Vyplňovali jsme pracovní listy, doplňovali texty písniček nebo hráli hry. Každý den jsme měli čtyři vyučovací hodiny. Po vyučování jsme šli na oběd. Jídlo vylo velice dobré a hlavně neobvyklé. Ve škole to bylo úžasné.

Eva Šínová

Po obědě jsme se vydali na prohlídku Eastbournu a do muzea obchodů How We Lived Then. A pak už následoval výlet na útesy Seven Sisters. Bylo tam krásně, foukal vítr a v dáli na moři jsme viděli pár lodí. Ke kraji jsme nesměli chodit, nejblíž na dva metry. Útesy jsou krásné a skládají se z křídy a pazourku a jsou vysoké přes 100 metrů. Každý rok ubývá asi 30 centimetrů, protože tam často prší i fouká a taky je to známé místo sebevrahů. Kousek od břehu byl krásný maják Beachy Head. Procházka trvala asi dvě hodiny.  Po návratu z výletu jsme šli pěšky domů do svých nových rodin na večeři.

Tereza Filipová

Ve středu ráno jsme trochu zaspali (vstali jsme asi o půl hodiny později), ale i přesto jsme školu stihli a učili jsme se (nečekaně) angličtinu. Po škole nás čekal další výlet do přístavu Porstmouth do muzea historických lodí. Bylo to docela daleko, ale cesta uběhla rychle. Lodě byly krásné, hlavně ta stará – Viktorie, loď admirála Nelsona. Druhá loď se jmenovala Mary Rose a byl to potopený vrak, který po 400 letech vylovili ze dna moře, zakonzervovali ho a my jsme si ho mohli prohlédnout v krásné a moderní expozici. Život námořníků v té době asi byl hodně těžký. Fotili jsme úplně všechno a ty fotky jsou super.

Jakub Nečas

Ve čtvrtek jsme jeli na Arundel Castle. Zámek se nám velmi líbil a připadal nám hodně odlišný oproti těm českým. Měl úžasnou knihovnu plnou knih a taky překrásnou zahradu se spoustou květin a zajímavých staveb, kde si Kuba Nečas zapomněl hrnek, který zde koupil. Naštěstí si včas vzpomněl a rychle pro něj utíkal zpátky. Byla jsem tímhle zámkem ohromena a myslím, že nejsem jediná. Vlastní ho jedna šlechtická rodina, část sama používá a část je pro turisty. Na zpáteční cestě k rodinám jsme byli utahaní tak, že většina z nás spala. Domů jsme dostali domácí úkol, který jsme vyplnili s rodinou. Naše rodina byla úžasná, že se mi ani nechtělo od nich odjíždět.

 Eva Šínová

V pátek jsme byli naposledy ve škole. Bavili jsme se především o Londýně a o jeho památkách. Nejzábavnější byla hra, kdy jsme museli běhat po parku k cedulkám, na kterých byly napsané informace o daném místě. Ty jsme si museli zapamatovat a odpovědět na otázky. Na konci vyučování jsme dostali certifikáty z anglického jazyka. Pak jsme snědli oběd na trávníku v parku a jeli směrem k Londýnu k Warner Bros. Studio Tour na Harryho Pottera. Na silnici byla velká zácpa, protože byl pátek. Nakonec jsme měli hodinu a půl zpoždění, ale všechno jsme stihli. Vše se odehrávalo v hale, ve které byly vystaveny všechny kulisy z natáčení. Při vstupu jsme dostali pas, do kterého jsme mohli sbírat razítka. Dlouho jsme čekali ve frontě, protože tam byl velký nával.  Prohlídka začala úžasně, sedli jsme si na židle a pak nám pustili krátký film o vzniku knih a filmů o Harrym Potterovi, ve kterém mluvili jeho tvůrci. Plátno nakonec vyjelo nahoru a objevily se obrovské dveře, stejné jako v tom filmu. Najednou se ty dveře otevřely a my vstoupili do velké síně. Vypadalo to tam úplně stejně jako ve filmu. Viděli jsme různé místnosti, domy, ulice a dopravní prostředky z filmů o Harrym, všechny možné triky a nakonec i velký model Bradavic. Na konci prohlídky byl obchod, kde jsme si mohli koupit spoustu suvenýrů – trička, šály… ale i pravou kouzelnou hůlku. Naše zpáteční cesta už nevedla do Eastbourne, ale do jižního Londýna, kde jsme přespali poslední noc v jiných rodinách. Tento den byl pro mě nejlepší, strašně jsem si to užila, i když ubytování už nebylo tak pěkné.

Tereza Konečná

Sobota byla posledním dnem našeho putování. Věděli jsme, že to bude náročné, chodit celý den, ale měli jsme docela hezké počasí, tak jsme se těšili. Nejprve jsme se svezli na London Eye. Bylo to nádherné, ale trochu se nám z té výšky motala hlava. Pak jsme šli podívat na 4D film o Londýně. Poté naše cesta pokračovala kolem parlamentu a Big Benu směrem k parku. V parku jsme měli krátkou přestávku na jídlo a měli jsme také příležitost vidět v kočáru projíždět královnu, která ten den slavila výročí. K Buckingham Palace jsme se kvůli oslavám nedostali. Pak jsme přešli na obrovské náměstí Trafalgar Square, kde byla velká galerie a sloup se sochou admirála Nelsona. Procházeli jsme se dál centrem Londýna a nakoupili každý nějaké suvenýry. Nazpět k autobusu jsme jeli lodí po řece Temži a cestou jsme viděli Tower Bridge. U O2 arény jsme povečeřeli párky a vydali se na zpáteční cestu do České republiky. Náš výlet uběhl strašně rychle, ale byl krásný a plný zajímavých lidí a věcí.

 Lucie Rogožanová a Tereza Konečná