Ještě nedávno jsme všichni stáli na nádvoří městského úřadu, kde naše paní ředitelka zahajovala po velkých prázdninách nový školní rok a přála všem mnoho školních úspěchů. Ani jsme se nestačili ohlédnout a máme celých deset měsíců za sebou. A co by to byl za pravý konec bez pořádného výletu? Tentokrát jsme si to namířili do Moravského krasu.

Odjezd byl naplánovaný na středu 25. června. Předpověď počasí na tento den nebyla příliš přívětivá, proto nám nezbývalo nic jiného, než se přiměřeně obléci. A vyplatilo se! Ve Skalním mlýně, v cíli naší cesty, nás překvapil déšť. Odtud jsme zdolali 2 kilometry pěšky k Punkevním jeskyním, které jsou nejvyhledávanějšími jeskyněmi Moravského krasu a jsou přístupné vchodem ve stěně krasového kaňonu Pustý žleb. Mnozí z nás zde byli úplně poprvé. Proto jsme si navzájem kladli otázky, jak tato krápníková nádhera mohla jenom vzniknout? V nevědomosti jsme nezůstali dlouho, paní průvodkyně nám vše vysvětlila. Na svědomí to má říčka Punkva, která podzemní prostory kdysi vyhloubila a dnes se líně plazí podél krápníky zdobených stěn a je nejznámějším tokem Moravského krasu.

Prohlídka měla dva úseky. Ten první vedl chodbou, která nás zavedla do nejrůznějších částí jeskyní. Oči nám přecházely z nádherných krápníků. Některé z nich měly dokonce i svoje jména: Zajíc, Romeo nebo Julie. Jiné připomínaly svými tvary vázu, hlavu loveckého psa či barevný vodopád. Tato suchá cesta končila až na samém dně propasti Macocha.

Potom přišla na řadu tzv. Mokrá cesta – plavba na loďkách po podzemní Punkvě.  Stropy i stěny chodeb, kterými jsme pluli, byly plny dutin, vírových jam, žlábku a rýh.  Díky plavidlu jsme se dostali přes První, Druhé a Třetí jezero k nejkrásnější jeskyni Krasu – Pohádkovému (Masarykovu) dómu. Tato nezapomenutelná plavba se pro nás stala vrcholným zážitkem.

Avšak k dokonalému zážitku nám pouze chybělo, shlédnout propast Macocha z Horního můstku. K němu jsme se nechali vyvézt lanovkou, která se opět pro některé stala v pořadí již dalším poprvé. Zde jsme také využili času pro nákup suvenýrů, sladkostí a poslední společné třídní foto. A byl čas k odjezdu. Ani se nám nechtělo věřit, že musíme odjíždět zpět domů, a že tento výlet byl náš poslední v tomto školním roce.

Za kolektiv 3., 4. A 5. třídy K. Dokoupilová