Jak odvážné máme děti v naší škole jsme zjistili 5. června, kdy prokázali svoji statečnost rozhodnutím, strávit noc ve škole. Pro některé nebylo úplně snadné spát mimo domov, bez rodičů a své měkké postýlky. Přesto skoro všichni v tento den dorazili se spacákem, karimatkou a svým plyšovým mazlíčkem. Třída, obvykle plná školních lavic a židlí, se jako mávnutím kouzelného proutku proměnila ve velkou ložnici.

Měli jsme štěstí, počasí nám přálo. Proto jsme v podvečer vyrazili na Rénu, kde na nás čekala spousta zajímavých her a soutěží. K tomu bylo třeba vynaložit velké úsilí a energii. Tu jsme doplnili večeří. Někteří opékali špekáčky do zlatova, jiní na krásu, někdo měl jídlo přichystáno z domova. 

Signál k odchodu do školy byl ve chvíli, kdy se rozsvítila první večerní lampa. Šero, únava a trochu i smutek po domově, vháněl některým dětem do očí slzy. Jakmile jsme vstoupili do osvětlené školní chodby, slzy byly ty tam. Než jsme si řekli dobrou noc, stihlo se kino s popcornem, společenské hry a těsně před spaním osobní hygiena. Hlava plná zážitků některým bránila rychlému a poklidnému usínání. Ale nakonec stejně všichni spali jako broučci.

Páteční ráno se neslo v duchu známého pořekadla „Ranní ptáče, dál doskáče“ a vydatná snídaně odstartovala den. Celé dopoledne v přírodě uteklo jako voda a naše kroky musely zamířit zpět do školy.  Odtud jsme se už rozešli do svých domovů a těšili se na to, až všechny své zážitky barvitě vylíčíme svým rodičům.

N. Bauerová, K. Dokoupilová