Na 5. prosinec se těší všechny děti, ty hodné velmi, ty zlobivější méně. Vědí, že už dopoledne přijde do školy Mikuláš s čerty a anděly.

Když po velké přestávce zvoní, není to jen zvonek školní, to už cinká zvonek Mikuláše a jeho pomocníků. Na I. stupni jsou očekáváni, těšení střídají obavy a někdo, kdo nemá nejčistější svědomí, má i strach, a ten má, jak všichni víme, velké oči. Obavy však brzy mizí a veselé oči dětí sledují příchod Mikuláše. Čerti trochu hartusí, andělé vše zklidňují a Mikuláš naděluje, hodní žáčci mají přednost, pak si jdou pro své i zlobílci, musí splnit úkoly, které jim peklo vymyslelo. Skáčou v pytli, recitují a zpívají. Na každého se dostalo, a tak na závěr děti spokojeně mávají na schodech na rozloučenou a delegace pokračuje dál na II. stupeň, tam je totiž mnohem více hříšníků a ty je třeba také poučit. Mikuláš zase chválí, hodné žáky má sepsané v knize, z níž předčítá jeden z andělů. V košících jsou spousty balíčků, pro každého jeden. Pak přicházejí na řadu čertovské exekuce, žáci si musí svoje hříchy odčinit zpěvem, tancem, recitací, někteří však musí do pytle a hříchy si, jak se říká, „odskákat“.

Mikulášský den pomalu končí, všichni si přišli na své, deváťáci, kteří si program připravili, svlékají kožichy, odkládají rohy i křídla a mají úsměv na tvářích. Udělali radost mladším spolužákům a vlastně i sami sobě. Společná akce se jim vydařila a patří jim zasloužená pochvala.

Katy, Majko, Zuzko, Verunko, Blani, Rady, Terko, Teri, Sabi, Kájo, Jirko, Davčo, Kryštofe, Domčo, Stando, Ondro. Chválím vás a děkuji za nasazení, s jakým jste celou akci zvládli.

R. Blažková, tř. uč.