Letos už naposled jsme se vydali na náš oblíbený školní výlet. Tentokrát jsme společně vybrali místo ne příliš vzdálené Ivančicím – Horní Dunajovice. Rodinný penzion, ve kterém jsme si objednali pobyt, leží hned vedle malé přehrady. V představách už jsme se viděli, jak naše vysněné tři dny strávíme vodními hrátkami a opalováním se na břehu…

Ale realita byla bohužel jiná. Jak už to tak bývá, počasí rozhodlo – za nás a bez nás. Už v pondělí ráno jsme museli změnit své plány. Po příjezdu na místo jsme se rychle běželi schovat pod střechu penzionu a po celý den jsme z něj ani nos nevystrčili. Venku nepršelo, ale lilo a ke všemu fičel ledový vichr. Opravdu typické letní počasí. Ale my naštěstí umíme improvizovat, a tak jsme pondělí prožili i tak příjemně: seznamováním se s krásami penzionu, hraním her, pojídáním výborného jídla a neustálým povídáním o všem možném i nemožném.
Druhý den už k nám počasí začalo být milosrdnější. Dopoledne jsme strávili na zajímavé exkurzi v rodinné výrobně ručního papíru v Želeticích. Pan majitel Karel David (bývalý režisér brněnského HaDivadla) nás seznámil s historií výroby papíru a předvedl nám, jak se v jejich dílně ruční papír vyrábí dnes. Potom jsme si všichni zkusili udělat dva listy papíru vlastníma rukama, při čemž jsme v sobě mnozí objevili netušený talent. Jak nám to krásně šlo! V úterý odpoledne a ve středu dopoledne jsme pak konečně mohli aspoň trochu prozkoumat okolí. Vydali jsme se ven na kolech, kolečkových bruslích nebo pěšky a kochali se krásnou moravskou krajinou a stihli se přitom krmit třešněmi a nasbírat spoustu hub.

Náš poslední výlet bohužel rychle skončil a tak nám nezbývá nic jiného, než si říct s klasikem: všechno krásné musí jednou skončit, aby mohlo něco nového krásnějšího začít.

kolektiv 9. B