Pondělí 26.9 začalo v naší škole „pohádkově“. Nebylo to proto, že jsme všichni věděli, že tento týden nás čekají pouhé dva dny učení. Bylo to proto, že jsme se v hodině OSV rozhodli jako každoročně připomenout Evropský den jazyků. A to tak, že se zaměříme na pohádkové postavičky, které známe, čteme o nich, díváme se na ně v televizi, ale někteří z nás už zapomněli, jaká je jejich mateřština.

A tak děti pobíhaly po třídě, snažili se přečíst spousty podivně vypadajících a někdy legračně znějících textů a najít, jestli se v nich neskrývá název některé z postaviček, které dostaly na kartičkách. Občas se ve vzduchu vznášely obavy, že ten text „je špatně vytištěn“, protože například s azbukou se někteří mladší spolužáci setkali poprvé. Jakmile jsme měli dvojice text – postavička, zkoušeli jsme odhalit, jaká by to mohla být řeč. Kromě jazyků, které se učíme a jazyků, které jsou češtině alespoň trošku podobné, to byla těžká práce. Ale tady nám pomohly právě ty postavičky. Spousta čtenářů sice nepozná švédštinu, ale ví, že Pipi Dlouhá Punčocha je ze Švédska, stejně jako vědí, že Pinocchio je Ital apod. Doplnit pak k řečem vlajky příslušných zemí už nebyl žádný problém. Nejzábavnější část přišla nakonec, kdy jsme sledovali krátké filmečky v originálních jazycích a tipovali, co je to za řeč. Rodina Smolíkova maďarsky, Mumínci finsky, to jsou zástupci řečí, které zněly asi nejpodivněji. To taková slovenština a Jánošík, to bylo jiné. Zasmáli jsme se u všech.

Vyslechli a přečetli jsme mnoho zajímavého a teď už se jen těšíme, až se na chodbách objeví projekty, které na téma cizojazyčných postaviček budeme vytvářet v hodinách anglického jazyka a výtvarné výchovy.

L. Psotová