Je pondělí, 12. 9., den, na který se už dlouho těšíme. Den s velkým D. Možná vlastně velkým A, když jsme ti „áčáci“. Tak jak tak, naše třída 6. A odjíždí na adaptační pobyt. Je to první akce, kde budeme spolu přes noc a budeme mít šanci se poznat víc, než za těch pár dní, co jsme to zkoušeli ve škole. A protože se všichni ohromně těší, čtyři vyučovací hodiny, které dnes musíme absolvovat, utečou jako voda a už stojíme s batohy na autobusovém nádraží. Čeká nás přesun k mostu přes Oslavku, nedaleko chaty Skřipina, ke které jdeme ještě chvíli pěšky. Už teď se ukazuje, že i když máme ve třídě pouze 8 kluků, jsou to rození gentlemani. Dívčí batohy a tašky se totiž okamžitě houpou na jejich zádech a holkám ulehčují cestu. V cíli nás čekají dvě budovy, které se stanou centrem dění na příští dny. Jsme rádi, že budeme u řeky a v lese nikým nerušeni (a nikoho nerušící).

Počasí nám celou dobu přeje, a to všechny tři dny. Slunce, téměř prázdninové teplo, deštivé mraky v nedohlednu, ty přijdou až ve středu v poledne. Od pondělí do středy doslova lítáme venku, připraveny jsou různé hry, jedna zajímavější než druhá, soutěžíme, ale zároveň se snažíme maximálně spolupracovat, užívat si sebe navzájem, bavit se, komunikovat. Chvíli hrajeme v týmech, chvíli sami za sebe, nebo ve dvojicích. Ve chvílích volna „odpočíváme“ třeba nohejbalem, basketem, nebo kartami a povídáním. Pondělí končí opékáním špekáčků a naší variantou „6. A má talent“, kterou někteří připravili a ostatní tím bezvadně pobavili. I úterý je čas na originální zakončení dne – pyžamovou party! Oba večery a noci příjemně unaveni padáme do postelí, lezeme do spacáků a „odpadáme”. Zde patří všem opravdu velký dík za respektování pravidel a nevymýšlení zbytečných večerních a nočních lumpáren.

Za všemi perfektně připravenými aktivitami stojí pracovníci SVČ Ivančice Iva, Honza a Gorka, za vynikající stravou paní Hájková (její koblížky usmažené speciálně na pyžamovou party jen tak někdo nepřekoná). I díky nim se nám zpět domů (a do školy) moc nechce, balení jde ztuha, ještě bychom chtěli něco hrát, ještě bychom si chtěli povídat. Nedá se nic dělat. Cesta zpět v lehkém dešti, přijíždí autobus s 6. B, která nás střídá, prohodíme pár slov a už jedeme. Za chvíli jsme v Ivančicích, loučíme se a v duchu plánujeme další třídní výlet. Už aby byl!

L. Psotová