A jede se do Brna aneb … recitace pokračuje

Dne 16.4.2009 pokračuje naše cesta do recitačního království. Vydáváme se na krajské kolo v Brně. Je jasné, že takovou „slávu“, kdy někdo postoupí, nemůžeme nechat jen tak, a tak spolu s námi děvčaty (Luckou a Martinou) jedou do Brna i skalní fanoušci a fanynky.

Úspěšně jsme dorazili až na místo konání (do SVD Labyrint). Po zápisu jsme měly čas na oprášení svých textů. Nebyly na nás vidět známky trémy, jsme „profesionálky“.:-) 

Přivítala nás velice sympatická paní, její projev byl tak uklidňující, že i ten nejtvrdší kámen by změkl pohodou. Hned na začátku se nám snažila vysvětlit, že už v této fázi jsme v podstatě vítězi, což bylo  hezké slyšet.  Po velice emotivním úvodu to vypadalo, že se začne schylovat k samotné recitaci, jak jsme byli zvyklí, ale omyl ….. přišel šok.:-)

Obě kategorie se navzájem neuslyší …. a před recitací si budeme hrát… Představte si místnost plnou lidí, které vidíte poprvé v životě. Ovšem na druhou stranu jsme toho měli mnoho společného, obavy, trému, napětí.

Po této rozcvičce následovala samotná recitace. Fanoušci a fanynky byli natěšení a vždy připraveni podporovat svoje „hvězdy“. Recitace byla rozdělena na  bloky, po každém následovala přestávka, která sloužila k relaxaci, přípravě a rozebrání zážitků z účinkování. O přestávce mohli recitátoři trávit čas se svými „blízkými“. Musím uznat, že takový fanoušek je v těchto chvíli klíčová osoba, protože  i přes milý a kamarádský přístup se stopy trémy a strachu otiskly na každém.

Na fanoušcích (hlavně těch našich) bylo vidět, že jim čekání moc nevadí, a pauzy trávili převážně venku nebo v „kulturní“ místnosti, kde se dosyta vyřádili.

A potom … nejkrušnější momenty byly za námi a ať to dopadne, jak chce, můžeme být pyšné, že jsme se dostaly tak daleko.

Opět následovala pauza. Atmosféra byla napjatá. I v této chvíli byli fanoušci první, kdo pomáhali v uvolňování situace.

Muselo být nepředstavitelně těžké „rozsoudcovat“ tolik skvělých výkonů. Všichni byli výborně připraveni a uměli s vtipem a grácií předvést svůj text.

Každopádně někdo musí být „ten, na koho místečko nezbylo“. 🙂

Nezískaly jsme sice medailové pozice, jejichž držitelé postupují do celostátního kola v Praze, ale „ukořistily“ jsme spoustu cenných zkušeností a to je to hlavní. Udělaly jsme maximum a možná ještě mnohem víc.

… a z našich  soků se vyklubali super lidi,kteří se báli podobně jako my. 🙂

Jsme rády, že jsme mohly naši školu reprezentovat a věříme, že jsme jí ostudu určitě neudělaly.

Tak zase někdo někdy příště na recitaci

Za soutěžící: Martina Pyrochtová 9.B