Škola končí, život začíná

30. červen je pro mnohé lidi obyčejným všedním dnem, pro některé žáky znamená začátek prázdnin, ale pro nás deváťáky je velmi významný. Znamená konec. Konec jedné velké životní etapy.

Pokud bychom měli vzpomenout na naše první setkání, vidíme nervózní žáčky těšící se na razítka, jedničky, paní učitelku a v neposlední řadě i na nové kamarády. Den, kdy jsme dostávali naše první vysvědčení, byl rozhodně velmi krásný. Jak jsme proplouvali prvním stupněm, kupily se skvělé zážitky z různých akcí, tvořila se nová přátelství. Několik spolužáků odešlo, stejně tak ale noví přicházeli, jádro kolektivu se téměř neměnilo.

V šestém ročníku nám přibyli noví žáci. Naše třída se začala pomalu, ale jistě dostávat do puberty a musíme uznat, že to s námi nikdo z učitelů neměl lehké. Možná jsme s tou drzostí přišli trochu s předstihem, ale roky si žádaly své.
V 8.třídě jsme začali být na učení příliš líní a ani v devátém ročníku se to moc nezlepšilo ani poté, kdy nám šlo „o život“.

Základní škola nám dala hodně vědomostí, ovšem dostalo se nám i ostatního, čehož si vážíme možná ještě více. Naučili jsme se poznávat lidi kolem sebe. Našli jsme spoustu kamarádů, některých i do deště. S nově nabytými zkušenostmi o životě, lidech a vztazích se ve světě určitě neztratíme.

Fakt, že jsme přijati na střední školy, je výsledkem snahy všech učitelů. V těžkých chvílích nás posunuli správným směrem, někdy se dokonce stali oporou. Je obdivuhodné, že přestože to s námi opravdu neměli jednoduché, byli vždy ochotní a vstřícní.

Dnes určitě všichni přemítáme, co vše jsme na „základce“ prožili. Kdy jsme dostali první jedničku či pětku, první poznámku za nevhodné chování či zapomenutý úkol. Našli jsme si tu kamarády, na které nikdy nezapomeneme. Když bylo nejhůř, držela naše třída vždy při sobě. Jezdili jsme na školní výlety, prožívali první školní lásky i první zklamání.

Tohle vše dnešní den mění v pouhé vzpomínky. Celých devět let jsme se těšili, až půjdeme naposledy ze školy. Dnes konečně máme příležitost sbalit se a napsat na tabuli: „Odešli jsme,“ ale všichni sedíme jako přibití. Nashledanou, kamarádi.