V pondělí 19. února 2024 se žáci osmých a devátých ročníků vydali do Brna na divadelní představení Matka z pera Karla Čapka, ten tuto činoherní inscenaci napsal v roce 1938 jako varování před vzestupem nacismu a ohrožení demokracie v Evropě. Inspiračním podnětem byla, jak Čapek sám uvedl, fotografie španělské ženy klečící nad mrtvolou svého syna, který padl v občanské válce. Tu otiskly v roce 1937 Lidové noviny. Příběh ženy, která ztratila ve válce své blízké a brání svému nejmladšímu synovi, aby odešel se zbraní v ruce bránit ohroženou vlast, měl premiéru v únoru roku 1938 ve Stavovském divadle. Čapek o Matce prohlásil, že je to „hra krutá a jaksi senzační“, ale že aktuálním námětem sledoval probudit svědomí diváků. 

Je až neuvěřitelné, že tato divadelní hra má na hřbetě již osmdesát pět let! Jak je stále aktuální, jak skvěle dokázal Karel Čapek vystihnout myšlenkové pochody mužů a žen. Žen matek … Co je jí po válce, ona ji nevyvolala, k čemu je dobré stále se za něčím hnát? Opravdu má hrdinství cenu lidského života? Oplakáváte hrdinu, četla v dopise od generála, když padl její muž,… A pak Ondřej, první syn, obětoval se v boji s malárií, poté Jiří, toužil letět výš a výš,… Dvojčata Petr a Kornel padli v občanské válce, kdy každý stál na jiné straně barikády. A tak Dolores zbývá jen jediný syn, Tony. Odmítá ho pustit, on je přece slabý, nemá rád zbraně, byl tak malý, když se narodil,… Ale po vyhroceném boji mu sama dává zbraň do ruky a říká: „Jdi…“

Neskutečně silný příběh, který byl ještě úžasněji zahrán. Děkujeme! Celé představení jsme měli obohaceno o dva doprovodné programy. Ještě před začátkem se nás ujal asistent režiséra a přiblížil nám, proč Karel Čapek napsal tuto hru a také proč on, muž, psal o ženě – matce.

A po skončení celé inscenace jsme se sešli se čtyřmi herci, se čtyřmi syny, kteří nám prezentovali vlastní názor na celou hru. A ze svého pohledu vysvětlili, jak oni chápou některé scény, seznámili nás s tím, co obnáší práce v divadle, jak probíhá první čtená zkouška a jaký je progres od premiéry k dalším reprízám. My jsme měli možnost zhlédnout reprízu již třicátou třetí. Jak se jim vžívalo do rolí? A co vlastně tyto mladé herce přivedlo k jejich profesi? Toužili již odmala stát na divadelních prknech? A jak pojmout představení, aby zaujalo i dnešní diváky, dnešní mládež? Všechny otázky, které žáci položili, byly zodpovězeny a my jsme nejen za vstřícnost, ochotu, ale především za skvělou hru byli moc rádi.

L. Moresová