Evropský den jazyků je den podpory jazykového vzdělávání v Evropě. Slaví se každoročně 26. září už od roku 2001, a to z iniciativy Rady Evropy. V Evropě se mluví asi 225 jazyky, což jsou asi 3 % celkového počtu jazyků na světě.

Na naší škole – ZŠ Vladimíra Menšíka Ivančice jsme letos tento projektový den pojali trochu netradičně. Ve třech třídách školní družiny na nás čekali rodilí mluvčí z anglicky mluvících zemí z jazykové školy TLC Brno. Všichni žáci od 5. do 9. ročníku se postupně na hodinách u těchto vyučujících vystřídali. Zopakovali si s nimi základní pozdravy a fráze a pomocí prezentace se seznámili se zeměmi, kde je angličtina hlavním jazykem. Poznali kulturní zvláštnosti, osobnosti i skladbu jídelníčku a konverzovali s nimi. Dobrovolníci k prezentacím přidali i své vlastní zážitky jak z rodné země (jaké to bylo, když nad jejich domem zuřil hurikán Michael nebo jak chutná extra velká plněná pizza z Chicaga), tak i zážitky z cestování po celém světě. Po počátečním ostychu se všichni osmělili, aktivně se do komunikace zapojovali a měli možnost si “naživo” procvičit své znalosti angličtiny.

Ve zbývajících vyučovacích hodinách žáci pracovali ve třídách. Na 1. stupni se ti nejmenší seznámili s vlajkami jednotlivých zemí Evropy, na kterých si zopakovali barvičky. Třeťáci tento den oslavili společnou aktivitou a poznávali jazyky různých evropských států. Žáci 4. třídy byli rozděleni do skupinek a zpracovávali projekt vylosovaných zemí. Úkolem bylo vyhledat základní informace pomocí tabletů, vytvořit plakát a svůj projekt představit ostatním spolužákům. Páťáci po hodině s rodilým mluvčím ve třídě prostřednictvím předem připravených obrázků, suvenýrů z cest a tabletů zpracovali úkoly na zadané téma. 

Žáci 2. stupně si nejprve poslechli pozdravy ve 23 jazycích a snažili se rozlišit, které jazyky mezi nimi byly.  A protože spousta dětí o prázdninách cestuje do cizích zemí, zavzpomínali si na to, jak se vlastně na cestách dorozumívají. Ve skupinkách se pokoušeli vytvořit cosi jako „top 10“ slovíček, frází či obratů, bez kterých bychom se v zahraničí neobešli. Názory se lišily. Od praktických „Pomoc!“, „Kolik je hodin?“ až po „Jednu zmrzlinu, prosím!“.

Od těchto frází poté přešli k další aktivitě. Žáci si ve skupinkách zvolili jazyk, který jim připadá zajímavý, a vžili se do rolí autorů cestovních příruček a začali tvořit projekt se zajímavými informacemi o vybraných zemích. Někteří žáci se rozepsali o kuchyni své země, někdo se snažil doporučit knihy a filmy, které k dané zemi patří, jiný si vybral památky. Vznikla zajímavá a různorodá díla. Každý to viděl trošku jinak. Není divu, i naše výlety bývají různé, každého zajímá něco jiného. Angličtina, kterou jsme používali, nám šla lehce. Ale třeba slovíčka v maďarštině, řečtině nebo finštině, to byl oříšek. Seznámili jsme se se spoustou dalších jazyků. A kdo ví? Třeba některý z nich použijeme už příští léto na cestách!

J. Kračmarová, P. Řezáčová