Dějepisná exkurze  

            Zpestřením výuky dějepisu jsou návštěvy výstav, exkurze či praktické projekty žáků, pokud máme jen sebemenší možnost, vyrážíme za poznáním a činíme tak často a rádi.  Nemohli jsme proto vynechat nabídku k návštěvě brněnské výstavy v Titanic Hall na téma Tutanchamon – jeho hrob a poklady.                   

            11. března jsme vyjeli za poznáním, neodradila nás ani poměrně vysoká cena vstupenky – pro školní žáky 250,-. Po peripetiích u pokladny jsme se mezi stovkami dalších zájemců o egyptskou historii probojovali až do vstupní haly.

            Úvodní část výstavy tvořily rozsáhlé informační panely s texty, které mapovaly objevení hrobky v Údolí králů. Pak následovaly tři videoprojekce – Amenhotep III., Nefertiti a Tutanchamon. Tyto krátké filmy nás seznámily se životem Tutanchamona a jeho předků. V následujícím kinosále promítali životní příběh objevitele hrobky Howarda Cartera, jenž  od dětství pracoval na splnění svého archeologického snu. Ten se mu splnil 26. listopadu 1922, kdy spolu s lordem Carnavonem, který jeho objevy financoval, poprvé pohlédl do hrobky. Na otázku, zda něco vidí, odpověděl: „Ano, úžasné věci.”.

            Také my jsme na výstavě spoustu úžasných věcí spatřili. V 1. sále tři pohřební komory v životní velikosti, kde bylo vše rozmístněno přesně tak, jak to nalezl Carter přímo v hrobce. Další sály předvedly téměř tisíc předmětů, většinou napodobenin originálů. Někoho zaujaly repliky sarkofágů, jiní si se zájmem prohlíželi sošky, kanopy, modely lodí, vozy, trůn, pohřební masky i zajímavé předměty denní potřeby, které byly do hrobky uloženy. Vše bylo nasvíceno tak, aby se dalo fotografovat bez blesku, ten totiž vystavovatelé hned po příchodu do expozice poručili vypnout. Procházet celými prostorami pro nás znamenalo nahlédnout do života i smrti egyptských faraonů.

            Výstava se nám líbila, možná jen pár povzdechů nad velkým množstvím lidí, které může na někoho působit stresujícím dojmem. Také tmavé prostředí a málo vzduchu ubíralo na celkovém dobrém pocitu z výstavy. Po hodinovém putování nás východ přivedl, asi záměrně, do obchodu se suvenýry. Možná bychom i kupovali, ale přemrštěné ceny nás od utrácení rychle odradily. Na výstavu jsme přijeli s pracovním listem, který jsme průběžně doplňovali, všichni se snažili a za aktivitu a slušné chování si zasloužili pochvalu. Čas exkurze se naplnil a my jsme, doufám, že spokojeni, odjížděli domů. Po celou dobu nenastal žádný problém a žáci byli trpěliví, i když nám z časových důvodů nevyšlo slibované „občerstvení” u McDonald’s. Tak snad příště.

Renata Blažková