Už měsíc jsme se těšili a konečně 12. listopadu přišel den D – jedeme do divadla. Jedeme na Shakespeara do Mahenova divadla v Brně. Žáci osmého ročníku řešili už dlouho před odjezdem, co si vezmou na sebe, chtěli být do divadla oblečeni slavnostně. A povedlo se, všem to velmi slušelo – těžko říct, komu více, možná, že byste si všimli dříve kluků, protože u děvčat se to tak nějak předpokládá, ale kluci v oblecích, košilích a kravatách vypadali opravdu skvěle.

Usazeni v lóžích jsme se zatajeným dechem očekávali krále Richarda. Opona stoupá a na scénu přichází muž, skleněné oko, znetvořená postava, zchromlá ruka. Monologem představil sám sebe –  historickou postavu fyzicky a duševně pokřiveného muže, který pod maskou suverénního jednání skrývá nejistotu a komplex méněcennosti –  z toho jak vypadá i z nedůstojného postavení u dvora. Dokáže být neodolatelným svůdcem žen, neohroženým vojevůdcem, dokáže se smát celému světu, ale i sám sobě. Jako člověk neuznává žádnou vyšší autoritu, jen sám sebe. Děj hry se odehrával na pozadí války „dvou růží“, Richard získal korunu bez výčitek svědomí, odstranil své nepřátele i přátele, neváhal dát zavraždit i své bratry. Nakonec usedl na trůn, ale ne nadlouho, vzpoury byly neodvratné a v bitvě u Bosworthu bojoval statečně do posledních chvil. Jeho volání „Království za koně“ však už nikdo neslyšel.

Drama končí, Richard umírá a celé divadlo vstává a tleská hlavnímu představiteli a všem ostatním hercům za bezvadné herecké výkony. Pokud by si je chtěl někdo z nás ještě připomenout, má jedinečnou příležitost – záznam celého představení totiž natáčela Česká televize. Byl to nezapomenutelný zážitek a doufám, že mnozí neodolají zhlédnout představení ještě jednou, i když jen na obrazovkách televize.

R. Blažková