V pátek 5. prosince 2025 panovala v naší škole od brzkého rána neobvyklá atmosféra. Chodbami se ozývalo cinkání kovových řetězů, tajemný šepot a občasný čertovský výkřik. Celá škola tak žila očekáváním tradiční mikulášské nadílky, na kterou se těší nejen mladší děti, ale i ti starší, kteří si ji mohou užít z druhé strany.
Této úlohy se jako obvykle ujali žáci devátých tříd. Poctivě se převlékli do kostýmů, které byly mnohdy tak propracované, že by se neztratily ani v pohádkové čertovské říši. V jejich řadách nechyběl majestátní Mikuláš s dlouhým bílým plnovousem, něžní andělé se svatozářemi, ani parta pořádně strašidelných čertů a čertic s rohy a šmouhami na tvářích.

Jakmile se objevili před prvními třídami, nestačili se divit. Někteří malí školáci brali mikulášskou návštěvu tak vážně, že je pohled na čerty vylekal natolik, až měli slzy na krajíčku ještě dřív, než Mikuláš stihl pozdravit. I při zpěvu písničky nebo recitaci básničky se některým třásl hlásek, protože se snažili co nejlépe napravit své drobné hříchy.

Naštěstí se strach brzy rozplynul. Jakmile děti zaslechly, že letos do pekla nikdo nepůjde, úsměvy se postupně vracely. Po obdržení sladkostí a ovoce už se jejich tváře rozzářily naplno a atmosféra se změnila ze strašidelné na radostnou. Dokonce se většina z dětí s našimi vystupujícími ráda vyfotila.
Starší žáci na 2. stupni už brali celou návštěvu s nadhledem a humorem. Někteří se dokonce předváděli a s úsměvem provokovali čerty natolik, že je ti nakonec „unesli“ v pytli na krátkou čertovskou výpravu. Ti nejodvážnější se nechali do pytle naložit dobrovolně — jen aby ostatním ukázali, že se pekla rozhodně nebojí.
Celé dopoledne se neslo v duchu smíchu, legrace a společně stráveného času. Mikulášská obchůzka tak opět připomněla, že tradice mohou být nejen poučné, ale také krásně spojují školu napříč ročníky. Deváťáci si užili svou roli, menší děti měly krásný zážitek a radostná atmosféra vydržela až do konce vyučování. Všem vystupujícím patří za podařenou akci velké poděkování.

Jana Kračmarová