22. září 2025 začínal astronomický podzim a Praha se asi rozhodla, že dá počasí volnou ruku. Odjížděli jsme z prosluněného Brna a vystoupili v zamračené Praze. Nevadí, i tak byla 9. A pevně rozhodnutá třídenní výlet Prahou si užít.

První den jsme zjistili, že budeme hodně jezdit hromadnou dopravou. Cestování metrem jsme si brzy zamilovali, zkracuje vzdálenosti a přibližuje ke všem zajímavým místům v Praze. Prvním cílem byl Hrad. Ani jsme nedoufali, že uvidíme i hlavní lákadlo „KORUNOVAČNÍ KLENOTY“,  a přesto jsme měli štěstí, počkat 20 minut a uvidět ve Vladislavském sále ostře hlídané klenoty české historie, pravou korunu, jablko a žezlo. To se musí zažít. Dýchla na nás historie, neopakovatelný okamžik, a my jsme se radovali, že se nám to poštěstilo. Pak už jsme prošli Katedrálou sv. Víta, Václava a Vojtěcha, viděli  nové varhany, které byly nedávno nainstalovány na kůru. Tomáš nám šeptem, abychom nerušili, vyprávěl o historii tohoto monumentálního objektu. Čas utíkal a my jsme přes Zlatou uličku kolem Daliborky prošli ke Starým zámeckým schodům a sešli na Malou Stranu ke Karlovu mostu. Sice poprchalo, ale my jsme odolávali. Prošli jsme most, a z Václavského náměstí už jsme odjížděli na Arkády, obchodní centrum, kde jsme doplňovali zásoby, snídali a večeřeli. V ubytování se nám líbilo, bylo tam čisto a tři pokoje obsazené naší 9. A si užily i volný čas. Spánek byl potřebný, abychom zvládli druhý den, kdy jsme odjeli ráno po osmé a vraceli se po 12 hodinách zpět. Viděli jsme Vyšehrad, vyhlídku na Prahu, vyšehradskou baziliku i hřbitov osobností českého národa se Slavínem. Po poledni a občerstvovací pauze na Václaváku jsme navštívili Národní památník hrdinů heydrichiády a kostel, kde se stateční parašutisté bránili do posledního dechu. Na Staroměstském náměstí jsme postáli u Orloje a 27 bílých křížů, které pamatují na popravené po Bílé hoře. Čas utíkal a nohy už tak trošku odmítaly jít dál, přesto jsme se vypravili k Pomníku Milady Horákové a tzv. Lennonově zdi. Prohlédli si nádvoří Tyršova domu se sochou Věry Čáslavské od slavného umělce Davida Černého, jeho Babies (Mimina) na Kampě přímo vyzývají k focení. Pouť jsme završili ve Valdštejnské zahradě Senátu ČR, kde denní program končil. Nasedli jsme tedy na metro a jeli na Arkády, večeře a návrat do ubytování už se konaly pod rouškou tmy. Usínali jsme unavení, ale plní zážitků. Ráno se balilo, rychle na snídani a užít si poslední den, Muzeum Karlova mostu a plavba lodí po Vltavě, to se nám moc líbilo. Poté jsme prošli kolem Rudolfina a Filozofické fakulty, kde jsme si připomněli další, tentokrát tragické události nedávné historie. Na Václavském náměstí jsme měli poslední možnost dokoupit suvenýry a po srazu jsme pokračovali na Hlavní nádraží, kde jsme měli uložená zavazadla. Rychlík přijel do Brna na čas, stihli jsme tedy i cestu lokálkou domů do Ivančic. Ivančice nás vítaly deštěm, ale my jsme byli vděční, že jsme už doma a v Praze nám takhle nepršelo.

Děkuji žákům a žákyním 9. A za slušné chování a dodržování instrukcí, které od Tomáše pravidelně dostávali. Děkuji Tomáši Holému ze SVČ za skvěle připravený poznávací výlet, který proběhl v pohodě a klidu. Letos jsme opravdu viděli maximum a zažili perfektní Prahu 2025.

R. Blažková