První polovina nadpisu není jen tak nějaký reklamní slogan, ale věta, která doopravdy zazněla. Kdy? V pátek 26. února. Byl to nejen poslední den školy před očekávanými jarními prázdninami, ale také den již tradiční akce určené pro páťáky, kdy pro ně nejstarší žáci chystají hravé soutěžní dopoledne. Nejen pro děti z naší školy, ale také pro hosty z Němčic. Tato akce vždy probíhá ve znamení velkého hemžení a hrátek. V několika úkolech, které pro mladší kamarády naši deváťáci přichystali, se snažili zapojit přemýšlení, hmat, chuť, malířské schopnosti, paměť, obratnost, rychlost a mrštnost. Hned na začátku se děti losem rozdělily do družstev tak, že došlo k nádherné „směsi“ žáků obou škol. Někteří se znají z různých kroužků, někteří se viděli poprvé, ale jak čas běžel, poznávali se více a více a jejich schopnost spolupracovat byla záviděníhodná. Stejně tak automatické dodržování pravidel, zkrátka fair play. Za to všem patří velký dík, stejně jako deváťákům za nasazení a kamarádský přístup. Možná se někteří soutěžící potkají příští rok v šesté třídě a budou společnými silami bojovat o úspěch i v jiných, než čistě hravých úkolech.

A jak to všechno viděli páťáci?

„Dnes jsme byli v tělocvičně na hrách. Nejtěžší byla korýtka. Pak tam byla chuť, opičí dráha, puzzle, vzkaz, malování, kimovka a papírky.“
„Měla jsem skvělé družstvo, rozuměla jsem si se všemi. Poslední disciplína byla sice těžká, ale dali jsme to.“
„Nejvíce se mi líbila hra chuťovka (nikdy jsme nevěděli, co dostaneme). Pak se mi líbila hra, jak jsme museli vtahovat vzduch, abychom udrželi lístek.“
„Během toho jsem se seznámil s dvěma klukama. Sice je znám jenom chvíli, ale jsou to dobří kamarádi.“
„Vůbec jsem se nezapotil“.
„Přijeli páťáci z Němčic.“
„Byli jsme třetí z osmi. Vyhráli jsme velkou čokoládu Milku a jablko, to dostali všichni“.
„Mohlo by to bývat častěji“.

Lenka Psotová, Klára Vacková, Andrea Krejčířová a děti 5. A a 5. B