Opět po roce jsme se vydali na adaptační pobyt na Skřipinu. I když jsme už v osmé třídě, na adaptační pobyt jsme jeli skoro všichni z 8.B. Vyrazili jsme tradičně od Besedního domu a za půl hodiny jsme už byli na místě. Přivítala nás známá budova s dobře známými pokoji. Po zabydlení jsme se vrhli do různých aktivit – seznámili jsme se s našimi zálibami a pak jsme si zahráli na detektivy a procvičili svou paměť a nakonec i svůj postřeh.

     Druhý den jsme si dali ráno na protáhnutí rozcvičku a po snídani jsme pokračovali v aktivitách na hřišti – hledali jsme soby, vybíjeli jsme se se zavázanýma očima, probíhali uličkou odvahy. Odpoledne jsme vyšli na krátkou sedmikilometrovou procházku na zříceninu Kraví hora. Vrátili jsme se až na večeři. Po večeři jsme opět pokračovali v různých hrách až do večerky. A ráno zase pokračovali…

     Všichni jsme si to pořádně užili. I přesto, že se známe už dva roky, tak jsme se o sobě dozvěděli spoustu nových věcí a zase se známe o trochu víc.

    Nejlepší „hlášky“ našeho pobytu:

–         Kája vchází do pokoje a říká: „Čau Eriku“, vejde do místnosti a ptá se: „Kde je Erik?“

–         V noci se ozvaly zvuky a Vojta se ptá: „Kdo klepal?“ Marek, Pašík a Erik řekli, že neklepali a Laďa odpověděl: „Já jsem jenom veverka“.

–         Radek: „Jdu do sprchy“, a Marek: „Vždyť je to sebevražda!?!“

Mgr. Michaela Lenertová a Jan Žalud