Je pondělí, 7. 9., den, na který se těšíme. Den s velkým D. Možná vlastně velkým A, když jsme ti „áčáci“. Tak jak tak, naše třída 6. A odjíždí na adaptační pobyt. Je to první akce, kde budeme spolu přes noc a budeme mít šanci se poznat víc, než za těch pár dní, co jsme to zkoušeli ve škole. A protože se všichni ohromně těší, čtyři vyučovací hodiny, které dnes musíme absolvovat, utečou jako voda a už stojíme s batohy na autobusovém nádraží. Čeká nás přesun do nedalekých Čučic, kde na místní faře s rozlehlou zahradou strávíme následující dny.

Počasí s námi laškuje, chvíli prší, potom zase svítí slunce, večerní opékání buřtů je bohužel znemožněno. Nevadí, chutnají i z trouby. Když je hlad, tak je hlad. A po různorodých aktivitách, které se střídají jedna za druhou vyhládlo hned první odpoledne. Od pondělí do středy doslova lítáme, připraveny jsou různé hry, jedna zajímavější než druhá, soutěžíme, ale zároveň se snažíme maximálně spolupracovat, užívat si sebe navzájem, bavit se, komunikovat. Chvíli hrajeme v týmech, chvíli sami za sebe, nebo ve dvojicích. Ve chvílích volna „odpočíváme“ třeba fotbálkem, kreslením, nebo kartami a povídáním, odvážně se vydáváme i na temnou stezku odvahy. Oba večery a noci příjemně unaveni padáme do postelí, lezeme do spacáků a „odpadáme”. Zde patří všem opravdu velký dík za respektování pravidel a nevymýšlení zbytečných večerních a nočních lumpáren.

Za všemi perfektně připravenými aktivitami stojí pracovníci SVČ Ivančice Simča, Vítek a Slávek, za vynikající stravou pak paní kuchařky. I díky nim se nám zpět domů (a do školy) moc nechce, balení jde ztuha, ještě bychom chtěli něco hrát, ještě bychom si chtěli povídat, padají návrhy, že adapťáky by měly trvat celý týden. Nedá se nic dělat. Přijíždí autobus s 6. B, která nás střídá, prohodíme pár slov a už jedeme. Za chvíli jsme v Ivančicích, loučíme se a v duchu plánujeme další třídní výlet. Už aby byl!

Lenka Psotová