V adapťácích jsme přeborníci. Letos nás čekal už třetí. Toto slovo máme spojeno s pohodou, zábavou, téměř neustálým smíchem, vzájemnými hovory, hrami, zprvu objevování druhých, nyní už upevňování si vztahů s nimi. Vše platilo beze zbytku i letos. Ale našlo se i několik novinek. Fara Čučice s krásnou zahradou, po Skřipině minulých let změna a další krásné místo, které jsme si užili. Žádný rok jsme se tolik nestrašili, letos k tomu přímo vybízel „duch“ Bosco, který se stal dalším plnohodnotným členem našeho týmu. Také jsme nebyli zvyklí na déšť a zimu, ale protože nejsme z cukru a hřeje nás mládí, bylo nám to úplně jedno. Něco takového nám nemohlo zkazit požitek z her. Pohybové hry jsme naštěstí stihli venku za sucha. Některé byly nové, některé staré známé osvědčené, naplno jsme se pouštěli do čehokoli. Hry, kdy je potřeba zapojit hlavu, jsme zklidněni zvládli už uvnitř fary. Večery, jak je již v naší třídě tradicí, byly plné divadelních scének. Ve volných chvílích šustily karty, mluvilo se anglicky. Ne proto, že by děti byly mučeny třídní učitelkou angličtinářkou, ale proto, že s dobrovolníky SVČ Mariem a Georgim to byl dorozumívací jazyk. A jak nám to šlo! S Jirkou Obršlíkem, který vše vedl, jsme naštěstí mohli mluvit česky. Na závěr pro všechny tři dvojjazyčný vzkaz: „Děkujeme, bylo to vynikající! Thanks, it was great!“

Slovy dětí to bylo též SUPER!
NEJLEPŠÍ BYL DUCH BOSCO!
BYLO TO ŽŮŽOVÝ!
BEZVADNÝ ADAPŤÁK! ZÁBAVNÉ HRY!
MOC JSME SI TO UŽILI A DÍKY DOBROVOLNÍKŮM Z CIZINY SI PROCVIČILI ANGLIČTINU!