Adélka Tesáčková (1.B)

Vendulka Mrkvicová (4.tř.)

Jednou dostal medvěd velkou žízeň. Přišel k jezeru, napil se a v tom slyšel volání: „Pomoc, topím se, pomozte!“. Medvěd se díval kolem a uviděl sovu. Topila se a zoufale volala o pomoc. Medvěd se dlouho nerozmýšlel. Skočil do vody, nabral sovu na svá záda, sova se ho chytila a plavali ke břehu. „Děkuji Ti medvídku, že jsi mi zachránil život. Také Ti někdy pomohu.“ řekla sova. Medvěd se zasmál. „Ty a pomoct mi? Dávej raději pozor sama na sebe a buď ráda, že se Ti nic nestalo.“ Netrvalo dlouho a na severu se objevili lovci ledních medvědů. A teď přišla řada na našeho zachránce. Už, už ho měli v pasti, když v tom přilétla sova. Dosedla lovci na hlavu, zamávala křídly. Lovce vystrašila a medvěd byl ten tam. Kéž by tak bílý chlupáč věděl, kdo ho zachránil.