Je pondělí ráno, 25. června, autobusové nádraží. Všichni se mačkáme na nástupním ostrůvku a doufáme, že pan řidič bude mít pochopení pro naši živou bandu. Odjíždíme do Moravského Krumlova, kde nás čeká přestup. Jinak bychom se do cílové stanice, Rouchovan, nedostali. Tam nás čeká klidný, prázdný kemp, příjemné chatičky, prolézačky, hřiště a hlavně rybník. Ten se stane tento den našim útočištěm hned několikrát. Skáčeme, plaveme, hrajeme různé hry, blbneme, rácháme se, šplícháme. Teplota sice v porovnání s předchozími dny nic moc, ale to nikomu nevadí. Zahříváme se odpoledním krátkým výšlapem lesem do Rouchovan na zmrzlinu. Kupujeme i buřty na večerní opékání. Nebyla by to naše třída, aby si k ohni téměř každý nenachystal nějakou scénku, soutěž, nebo jiný výstup. Dojde i na zajímavá hodnocení naší třídy. Utvrzujeme se v tom, že jsme spolu hrozně rádi a že každý má v naší skupině nezaměnitelnou a důležitou roli. Pomalu se stmívá a paní učitelky nás začínají směřovat na stezku odvahy. Bohužel stejným směrem putují černá mračna, ze kterých se spustí liják, a stezku musíme zrušit. Neprší ale příliš dlouho a tak znovu vylézáme z chatek, abychom se pustili ještě do jedné zajímavé věci. Do vypouštění létajících lampionů neboli balonků štěstí. Každý chatka dostává svůj, zapalujeme, čekáme, až se naplní horkým vzduchem a vypouštíme.
Ne u všech se to bohužel zdaří, ne naší, ale výrobcovou chybou, ale nebudeme kritizovat. U těch, které vzlétnou, si každý z nás něco přeje. Některý letí výš, některý dál, brzo jsou z nich jen tečky na obloze. Před spaním přemýšlíme, jestli se nám naše přání mohou vyplnit. Přichází klidná, tichá noc, u naší energické třídy něco naprosto neuvěřitelného.  Druhý den se nám vůbec nechce ze spacáků. Ale vidina zopakování vodních hrátek nás nakonec nastartuje. Dopoledne uběhne jako voda, ve které jsme jako doma a po vynikajícím obědě vyrážíme na autobus. Opět přesedání a za chvíli už vidíme Ivančice. Bylo nám spolu dobře, výlet byl vynikající, ničím jsme si ho nenechali zkazit a užili si ho. Přesto rádi klopýtáme domů a jsme vděčni za svoji postel. Jsme příjemně unaveni a těšíme se na podzimní adapťák!

L. Psotová