Patříme mezi více než 700 základních a středních škol, které se v listopadu připojily už k šestému ročníku projektu společnosti Člověk v tísni „Příběhy bezpráví“ – měsíc filmu na školách. Zatímco v loňském roce sledovali žáci bezpráví způsobené lidem v jejich okolí za II. světové války, letos se soustředili na zločiny komunismu. V 9. třídách se formou ankety vyjádřili k výběru filmu Olgy Sommerové Ztracená duše národa; čtyři díly – Ztráta důstojnosti, Ztráta slušnosti, Ztráta víry a Ztráta tradice. Ke každému snímku zhlédli žáci krátkou anonci a pak hlasovali o výběru dokumentu. Nejvíce je zaujala Ztráta slušnosti –  vyprávění žen, které byly postiženy komunistickým režimem.

Po projekci se žáci zaměřili na osobnost Dagmar Skálové – ženy, která byla komunistickým režimem odsouzena na doživotí. Nikdy se nevzdala a i ve vězení se snažila bojovat, odhodlala se i k odvážnému činu, napsala dopis generálnímu tajemníkovi OSN. Projekt pokračoval citacemi z tohoto dopisu, žáci diskutovali o spravedlnosti, svobodě, osobní statečnosti, o ženě, kterou nezlomilo ani 16 let těžkého žaláře. Takto se vyjádřila k praktikám svých věznitelů: „U výslechu jsem nebrečela, ale styděla jsem se za ty chlapy, kteří se nestyděli týrat ženskou.“

Žáci zpracovali poučný projekt, který obohatili o příběhy mnoha odsouzených v 50. letech. Každý si připravil medailon jedné osobnosti, prezentoval její životopis, pak jsme pokračovali v besedě o životě v době tvrdého komunistického režimu. Další aktivitou byla skupinová práce, žáci odpovídali na otázky z pracovního listu a srovnávali život mladých lidí v Československu 50. let se životem současným. Projekt ještě nebyl zcela uzavřen, neboť k příběhům z 50. let přistupovali žáci jako „historicky nepoučení“, udělali si první obrázek a formulovali své názory na tehdejší politický režim, až se v učivu dopracujeme k poválečnému vývoji v Československu, projekt si znovu oživíme a zavřeme ho historickou esejí na téma „Bezpráví očima generace 21. století“.

Myslíme si, že je potřeba o době komunistické diktatury stále mluvit, aby si nastupující generace uvědomila, jak vysokou hodnotu má svoboda člověka …  Je třeba si jí vážit a chránit ji.

Renata Blažková a Marta Makešová