Od 18.11. do 20.11. proběhl na I. stupni „Týden se strašidly“. Tomu předcházela soutěž tříd o nej…. plakát. Ve středu jsme si četli,  poslouchali a dívali jsme se na strašidelné příběhy. Děti vyprávěly o tom, čeho se bojí. Ve čtvrtek se každá třída přeměnila ve výtvarnou dílnu. Pod rukama dětí vznikaly zápichy se strašidly, duchové z prostěradla a balónků, papírová strašidla a strašidelné mlýny. Někteří malovali nebo kreslili strašidelné obrázky.

Kdo navštívil školu v pátek dopoledne, nevěřil by, že je ve škole. Bojíte se rádi? Naše děti ne. Ty raději straší než se bojí, proto se oblékly do kostýmů strašidel. Po chodbách se proháněli upíři, kteří nám sáli krev, čarodějnice létaly na koštěti, bílé paní chodily po cimbuří, z umyvadla lezl vodník, kostlivci chřestili kostmi. Všichni bubáci měli slet ve školní družině, kde se konala módní přehlídka. Z každé třídy byla vyhodnocena tři nejoriginálnější strašidla. A ta dostala sladkou odměnu. Dopoledne pokračovalo různými soutěžemi  a vyvrcholilo diskotékou.

Děti byly nadšené a prožívaly každý den s radostí a zájmem o práci.

 

Tak já se bojím jednoho rohu u nás doma. Je tam pořád tma. Tmy se nebojím, ale nedělá mi dobře. V úterý a ve středu bývám se svojí sestrou doma sama a není mi zrovna nejlépe. A když se tam přivřou zatahovací kožené dveře, tak mám pocit, jako kdyby někdo chtěl ty dveře  prorazit a něco nám udělat.

Tereza Klapalová

Největší strach mám z pavouků a ze tmy. Pavouků se bojím, ale není to takový opravdový strach, jen prostě nechci, aby po mě třeba lezli. Tma představuje prostor, kde může být spoustu strašidelných věcí, kterých se můžu leknout i když ve dne by mě ani nenapadlo se jich bát.                                    

Lucie Malíková

Jednou jsem šel krmit našeho psa a musel jsem jít do sklepa, kde není světlo. Byl už večer, všude tma a najednou se za mou zavřely dveře. Hrozně jsem se lekl, zdálo se mi, že slyším nějaké zvuky…. Třásl jsem se jako osika. Rychle jsem vzal krmení a utíkal k domu. Vím, že za ty zavřené dveře a divné zvuky mohl vítr, ale i tak jsem se pěkně bál.

Dušan Badin