Naší škole se naskytla možnost poznat zajímavého člověka, dovědět se něco o jeho životě, o místech, která navštívil, o lidech, které poznal. 

Kdo jsem? Jsem člověk, který byl životem obdarován tím, že měl dobré rodiče, dobré přátele, žil v klidné zemi. Mohl jsem se naučit jazyky, mohl jsem být od roku 1966 do 1971 v Československu, mohl jsem být misionářem v Mexiku.

Pan farář nám vyprávěl, jak se dostal do Československa, jak se učil česky, mimochodem jeho čeština byla perfektní, jaký dojem v něm zanechal rok 1968.

Že Česká republika má mnoho kulturních lidí, básníků, spisovatelů, filozofů, sportovců, má dobrou mládež. Ale musí se naučit být evropskou, žít v evropském prostoru, být schopna komunikovat v jiném jazyku. Jazyk tvoří prostor. Když umíš anglicky, patříš do světa všude, kde se mluví anglicky.

Obdivovali jsme jeho jazykové schopnosti, plynně mluvit česky, německy, španělsky, francouzsky a dobře rusky a anglicky … to je pro některé z nás výzva.                           

V 80. letech se dostal do Guatemaly a Mexika, který dnes považuje za svůj druhý domov. A jak sám říkal, všude poznal dobré lidi.

Konfrontace života tří odlišných a přece podobných světů je pro nás důvodem k zamyšlení.

Položil jste nám otázku, „Co očekáváme od života“. Rádi Vám odpovíme.

Bylo velice zajímavé Vás, pane faráři, poslouchat.

Děkujeme Vám.  

 

                                                                                                žáci 8. a 9. tříd a Marta Makešová

foto: M. Makešová