Z deníku žáka (žákyně)

Středa 1. 10.

Konečně jsme se dočkali i my. Dnes ve 13 hodin vyrážíme na třídenní adaptační pobyt do Jedova u Náměště. Škoda, že ještě musím ráno do školy, ale to nějak přežiju.

Právě vystupujeme na nádraží v Náměšti. Do rukou dostáváme mapu a vyrážíme do lesů Vysočiny. Mé myšlenky se však nezabývají jen směrem pochodu, ale přemítám i o tom, s kým budu  na pokoji. Je nás 10 holek, 11 kluků, máme k dispozici čtyři pokoje. Jen aby mě nestrčili k někomu, s kým nechci bydlet. No uvidíme.

Právě jsme se ubytovali. Vyšlo to, na pokoji jsem se svými kámoši. Nesmím zlobit, aby mě paní učitelka nešoupla jinam.

Začíná kolotoč zábavy, her a soutěží. Některé známe z loňska, jiné jsou pro nás novinkou. V noci dlouho hodnotíme průběh dnešního dne. Učitelka už nás napomíná, ale přece jsme sem nejeli spát. Nakonec nás však zmáhá únava a usínáme.

Čtvrtek 2. 10.

Dívám se na hodinky. Osm hodin – budíček. Moc se nám vstávat nechce, ale hlad nás vytáhne z postele. Venku je hezky, a tak se program odehrává na louce před chatou. Jana, Simona a Jirka pro nás připravili bohatý program. Hry na hřišti, práce ve skupinkách. Příběh „Řeka krokodýlů“ nás docela zaujal, zajímavý byl i různý pohled na situace, které z  příběhu vyplynuly. Navíc jsme se při hledání společného řešení taky dozvěděli něco víc o sobě.

Odpoledne opékáme špekáčky – je to fajn, taková malá vzpomínka na prázdniny. Následuje skotský golf. Nastává nelítostná bitva tří družstev, všichni jsme se do hry zabrali jako na skutečném turnaji. Vyhráli jsme vlastně všichni, protože není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. A to jsme splnili na 100%.

Noční hra „Šifra“ je narušena deštěm, ale i přesto jsme si pěkně zaběhali i procvičili paměť. Dneska už sotva tahám nohy. Všichni usínáme hned po večerce a spíme jako zabití.

Pátek 3. 10.

Poslední den našeho pobytu. Škoda, že už jedeme domů. Ještě nás čeká několik her, zhodnocení celého pobytu a hurá na vlak. Po cestě do Náměště začíná pršet, ale to už nám nevadí. Kéž bychom tady mohli zůstat aspoň týden. Přemlouváme paní učitelku, ale sami dobře víme, že to není možné. Tak se aspoň utěšujeme tím, že pojedeme na konci školního roku na výlet. Teď o víkendu dospíme, co jsme zmeškali, a v pondělí zase do školy.

foto: Z. Schmidová