V pondělí 10. května se žáci 2. stupně vraceli k distanční výuce. Aby pro mou třídu 7. B byl návrat po sedmi měsících (nepočítám jeden týden v prosinci) příjemnější, připravila jsem si pro ně do hodin českého jazyka projekt zaměřený na prohloubení čtenářské gramotnosti.

Vybrala jsem pro ně text Kde číst dobrodružnou literaturu od brněnského autora Jana Skácela. Za jeho života text nevyšel tiskem, neboť Jan Skácel měl od roku 1970 zákaz publikování. Vyprávění se našlo v jeho pozůstalosti napsané na psacím stroji.

Po společném přečtení jsme si o textu povídali a žáci sami doplňovali, kde si rádi čtou. Představovali jsme si i zmíněné autory i postavy  – Huckleberryho Finna, Jana Eskymo Welzla, Babičku od Boženy Němcové, Bruna Travena, Edgara Allana Poeho, Melvillovu Bílou velrybu i psa Baskervillského.

Hodinu jsme proložili i písní od Romana Horkého – Jan Eskymo Welzl, ve které nám přiblížil život toho dobrodruha, cestovatele i zlatokopa. Vymýšleli jsme důvody, proč by si autor do vesmíru vzal s sebou Babičku. Prošli jsme se po náměstí Svobody a prohlédli si kašnu s verši již zmíněného básníka a také zhlédli jeho bustu ze zahrad hradu Špilberk, jež shlíží na město Brno. Snad brzy již reálně.

Poté se žáci opět ponořili do řádků a hledali odpovědi na krátké otázky vyplývající z textu, správné odpovědi pak dopisovali do křížovky. Seděl jsem na sroubeném …., Svítil mi na stránky bílými ….., Seděl jsem v polovině ….., S knihami jsem se seznamoval na …

K završení naší práce se žáci chopili malířského náčiní a dle svých preferencí znázornili „to své nej místo na čtení“. Protože venku bylo krásné počasí, přesunuli jsme se na školní zahradu, pingpongové stoly pojali jako lavice a kreslili, vybarvovali, stínovali a užívali si nejen hezkého počasí, ale konečně i společnosti spolužáků a kamarádů!

Celý projektový den bych zakončila citátem Josefa Fouska:
„Čtení knih je nejhezčí způsob zabití času.“

Lenka Moresová