Milí mladí přátelé,

děkuji vám za dopis. Dlouho jsem zvažovala co bych měla vybrat ze vzpomínek na Vladimíra a zkusila jsem vám povědět jak jsme s ním trávili vánoce. Snad i tím vám ho přiblížím.

Přeji hodně radosti a úspěchů

Olga Menšíková

 

 VÁNOCE S VLADIMÍREM MENŠÍKEM.

 

Vladimír měl vánoční svátky nesmírně rád. Ve svém vyprávění vzpomíná na vánoce u babičky v Ivančicích  a my jsme se snažili vždycky, aby ty vánoce voněly tradicí.

Naše druhé společné vánoce byly poznamenány „karibskou krizí”. Vojáci byli povolání ke svým útvarům a vypadalo to na válku. Naštěstí před vánoci krize skončila a my  jsme byli šťastni s malým Honzou. když se Vladimír objevil ve dveřích!

Pak jsme rádi jezdili nebo létali na vánoce do Brna. U Menšíků, v Brně na Ponávce, byly vánoce ohromné. Byla tu babička Andělka, dědynek Menšíků, sestra  Olinka, její muž Fero Svozil s dětmi Pavlem a Jirkou a naši Honza a Martina. Těch dárků, té radosti! Mezi svátky se tu scházelo spousta příbuzných a známých a hlavně tu byl  i Petr a Vlaďka , děti z Vladimírova prvního manželství. Vladimír pak brával Honzu a Martinu s sebou do své první rodiny k Věře  do Tučkové ulice. Babička Andělka  byla výbornou kuchařkou a vánoce byly plné jejích dobrot, ale hlavně tu byla pohoda a radost ze setkání.

Později jsme vánoce trávívali už doma v Praze ve Veletržní ulici.

Jak děti dorůstaly,  začaly hned po svátcích jezdit na hory lyžovat, a tak jsme někdy  ten Štědrý večer posunuli ,aby si užily dobrot a dárků. Vladimírovou specialitou byla štědrovečerní  rybí polévka. Vůbec byl dobrý kuchař, / i strávník/, ale na rybí polévce si zvlášť dával záležet. Nejčastějším dárkem Vladimíra, kterým obdarovával rodinu i přátele, byly knihy. Sám byl velký čtenář a sledoval pečlivě knižní trh. Knihy mu také pomáhaly překlenout noci, kdy trpěl nespavostí a dušností.

A pak začaly vánoce v nemocnici. Na konci roku už býval Vladimír vyčerpaný a často končil v nemocnici. Tak jsme s dětmi trávili Štědrý večer cestou za tátou, kam jsme mu vozili kapra a salát , sladkosti, prostě všechno co měl rád.

A od té doby co zemřel už nejsou vánoce pro nás to,co byly, když je s námi Vladimír prožíval.