29. červen 2016 nebyl pro žáky devátých ročníků pouze obyčejným všedním dnem, ale byl pro ně velmi speciální, dlouho očekávaný, významný. Znamenal konec. Konec povinné školní docházky, konec dnů na Základní škole Vladimíra Menšíka, konec jedné velké životní etapy. To vše a mnohé jiné postupně připomněla paní ředitelka Lenka Vokurková, paní zástupkyně Jitka Štorková a třídní učitelka 9. A Jitka Tesáčková a třídní učitel 9. B Pavel Švehlík, kteří postupně k žákům promlouvali. Při pohledu do sálu ZUŠ viděli 35 párů očí, mnohdy značně uslzených, tentokrát však hltajících každé slůvko. Ty oči samozřejmě patřily deváťákům, slavnostně oděným a naladěným. Dojali je už malí prvňáčci, kteří přišli zarecitovat a oplatit jim to, jak je 1. září 2015 přátelsky vítali na naší škole. Mnozí žáci si tak uvědomili, že sami budou brzo také prvňáky na středních školách. Prozatím ale raději ústy svých zástupců vzpomínali na chvíle na škole, se kterou se loučí.

V tento slavnostní okamžik se vyhlašovala i vítězka celoškolní soutěže O Menšíkův úsměv, ve které hlasují všichni žáci a pedagogové školy a oceňují ty, kteří v jejich očích něco dokázali, kterých si sami váží. Vítězkou se ve školním roce 2015/2016 stala Tereza Filipová z 9. B, která byla obdarována keramickým obrazem Vladimíra Menšíka.

Mimořádně oceněn byl také Tadeáš Brázda, žák 7. B třídy, za skvělou reprezentaci školy svými vynikajícími úspěchy na republikové úrovni v badmintonu.

Absolventi v upomínku na školní léta obdrželi pamětní listy a jako poděkování předali kytičky paní ředitelce a paní zástupkyni. Jim patřila závěrečná slova loučení. Následovala společná fotografie, také poslední, a poté už první kroky do dalšího života.

Deváťáci, přejeme vám hodně štěstí!