Pomáháme v Ugandě
Na základě podnětu vzešlého z řad žáků a pedagogů naší školy se nám v loňském školním roce podařilo zapojit se projektu Adopce na dálkuÒ pod záštitou Arcidiecézní charity Praha. Naše pomoc směřovala do Ugandy, jedné z nejchudších zemí světa. Waigumba Abel, to je jméno devítiletého chlapce, který má díky nám šanci na vzdělání, a tím i na lepší život.
Jak se nám podařilo dotáhnout myšlenku, která vznikla v jedné z hodin občanské výchovy, až do konce? Nejprve byli osloveni rodiče našich žáků, zda by byli ochotni na tuto dobročinnou akci přispět nějakým finančním darem. V této fázi jsme kráčeli do neznáma, neboť jsme netušili, jestli se nám podaří zajistit dostatečnou finanční částku, jestli bude v našich silách vše zorganizovat, jak budou reagovat žáci … Naštěstí byla většina rodičů tomuto nápadu nakloněna a zejména díky nim se nám podařilo projekt zrealizovat. Touto cestou bychom jim chtěli za Abela poděkovat.
Jakmile byly vybrány peníze, potřebné na zaplacení ročního školného, mohli jsme se rozhodovat, jaké dítě budeme adoptovat. Toto těžké rozhodnutí jsme ponechali na žácích naší školy – proběhli regulérní volby, se vším všudy. Žáci dostali volební lístky a demokraticky si vybrali ze 7 možných kandidátů svého budoucího „spolužáka“. S největším počtem bodů se jím stal Waigumba Abel –zodpovědný a přátelský chlapec, který rád hraje fotbal a okopává rostlinky na poli. Baví jej učení a má jasný cíl – stát se lékařem. Abel má sice oba rodiče (což není v této oblasti samozřejmostí), o rodinu se však starají ženy. Jejich rodina je zcela závislá na pěstování zemědělských plodin.
Jen těžko si dokážeme představit, co znamená opravdová chudoba a bída. Žijeme v době plné shonu a převratných událostí. Jsme nervózní, pořád něco nestíháme. Chceme stále více peněz, abychom si mohli koupit ještě větší televizi, lepší auto nebo myčku nádobí, vydat se na cestu kolem světa, popřípadě si dát odsát tuk způsobený přejídáním a nicneděláním. Svoje potomky zahrnujeme haldami dárků, snesli bychom jim modré z nebe. A přece je hodně dětí, které nemají to štěstí a narodili se v nepravý čas na nepravém místě. Pak se tu naskýtá otázka: „Je sedm tisíc moc nebo málo peněz?“ Odpověď zní: „Někdo si za ně může užít týden levnější dovolené, jinému mohou takové peníze změnit život jako mávnutím kouzelného proutku.“ My jsme se rozhodli takovým proutkem mávnout…
I letos před Vánoci jsme na Abela nezapomněli. Peníze, které jsme během roku získali díky vstupnému na žákovskou akademii, ze sběrových aktivit, z prodeje výrobků žáků na vánočním jarmarku a z finančních darů učitelů i některých rodičů, posíláme do Ugandy.
Myslíme si, že zapojení do projektu pomůže našim dětem rozvíjet sociální cítění, které se v našem životě, orientovaném na úspěch, peníze a kariéru, pomalu vytrácí.
Mgr. Klára Skládalová